Wannieck Gallery

Wannieck Gallery

Josef Bolf, Marcel Hüppauff /D/, Jiří Petrbok, Vladimír Skrepl
22.6.2010 - 10.10.2010

Výstava čtyř malířů, výrazně expresivního charakteru, představuje aktuální tvorbu tří pražských umělců mladší a střední generace, doplněnou mladým německým malířem Marcelem Hüppauffem. Společným znakem těchto umělců, kromě výrazného, mnohdy razantního malířského rukopisu, je ponor do jejich podvědomí, sny, emoce. Především však jako velmi citlivé seismografy zaznamenávají obavy o člověka a jeho bytí v obecné rovině. Každý z těchto umělců představuje sice odlišnou polohu takové psychologické sondy, ale zároveň mají mnoho společných východisek a stylistické spříznění. Důrazem na subjektivní prožitky a mnohdy až temné vize lidství, představují protějšek k připravované konceptuální výstavě, která se uskuteční ve Wannieck Gallery příští rok.

Josef Bolf ve svých smutných a zneklidňujících obrazech se vrací neustále ke svému neradostnému dětství. Scenérie vyhořelých sídlišť, zraněné postavy lidí či plyšáků, krev. Depresivně vnímané obrazy okolního světa, bolesti a smutku.

Jiří Petrbok, tematicky hodně autobiografický, zobrazuje sám sebe, svou rodinu a okolí sice stále více barevně, ale se stejnou mírou bizarnosti a tajemnosti. Prolínání jeho imaginace a předmětného světa vytváří tak velmi originální vidění skutečnosti.

Vladimír Skrepl, asi nejexpresivnější z nich, své obrazy neustále přemalovává a přetváří. Je v nich patrný jeho vnitřní neklid a hledání odpovídajícího výrazu. Prosvítající spodní vrstvy jeho obrazů jsou svědectvím tohoto zápasu.

Marcel Hüppauff, nyní žijící v Hamburku, byl členem spolku Akademie Isotrop spolu s Andrém Butzerem, Markusem Selgem a dalšími. Jeho výrazně expresionistický projev, který má v jeho zemi mimořádnou tradici, vyobrazuje groteskní svět strašidel a panáků. Sám autor o nich hovoří jako o přátelských stvořeních.

Navzdory těmto někdy smutným, někdy podivným či groteskním vizím, přínáší společná výstava těchto umělců obrazy vysokých malířských kvalit a bezprostředního vidění lidské společnosti a okolního světa, se všemi smutnými i radostnými pocity, které ji provázejí.

Galerie na mostě

Pavel Hayek
21.6.2010 - 10.10.2010

Pavel Hayek je napůl autodidakt. Navštěvoval Lidovou školu umění Jaroslava Kvapila v Brně, velký vliv na něj měl Prof. Petr Skácel. Nicméně od mládí šel v podstatě svojí vlastní cestou. Koncem 80. let vytvářel, kromě jiného, cykly grafik, které byly, do určité míry, jistými ozvuky Morandiovských zátiší. Za skutečný počátek jeho tvorby je ale zřejmě možno označit až obraz Česneky, vzniklý někdy v létě 1990, ve kterém snad poprvé použil motiv přírodniny pro vytvoření obrazového pole.

Pro výstavu v Galerii na mostě vybral Pavel Hayek obrazy vzniklé převážně během posledních dvou let. Zastoupeny jsou jak „stromové struktury", tak struktury tvořené „vyskládáním" plochy obrazu z drobných přírodních prvků /drobné listy, semínka apod./. Velmi zajímavé jsou také pravidelně stínované struktury přírodnin, které, ve svém důsledku, vytvářejí v podstatě trojrozměrný dojem. Jejich logickým závěrem je potom makrostruktura, jako určitá forma finálně dosaženého cíle.

Galerie za stěnou

Václav Girsa
22.6.2010 - 10.10.2010

Jedna z výrazných osobností mladě české malby se představuje souborem obrazů vytvořených převážně pro výstavu ve Wannieck Gallery. Expresivní přístup k tvorbě se uplatňuje v různých polohách a vytváří velmi originální a zároveň různorodý obrazový celek.

Václav Girsa absolvoval pražskou AVU v atelieru Vladimíra Skrepla. Na školu přišel o něco později než většina ostatních studentů, již jako „zčásti hotový" výtvarník, a během svého studia v podstatě rozvíjel předpoklady a východiska, která nastínil již v době před příchodem na školu. Nebál se přitom experimentovat a zkoušet různé přístupy k tvorbě, což někdy vedlo až k propojení „klasického" malířství s některými odlišnými postupy /umění akce apod./. Střídal přitom ortodoxní expresi s tvorbou ryze geometrických obrazů, ale zkoušel tyto různé postupy někdy zároveň spojovat.
V cyklu pro výstavu YESTERDAY MORNING TOMOROW celkem logicky proto zvolil postup, který by mohl být označen za „10 různých přístupů k tvorbě obrazu".