Zdeněk Liška

Byl to génius. Napsal tolik hudby, že by třem vystačila na celý život. Tak krásné, že bere dech, tak různé, že bere důvěru v to, zda je možné, aby byla dílem jediného člověka. Divoké chorály z Markety Lazarové, břeskné popěvky Ferdy Mravence, taky Dejte mi zahrát, pane inšpektóre - z Hříšných lidí města pražského i ten magický rytmus pod kroky budoucího majora Zemana pružně kráčejícího alejí za svou první umístěnkou. Na hudbu Zdeňka Lišky nezapomenete. Na jejího autora se nám to však skoro podařilo.

Tedy: jemu samotnému by to asi bylo jedno, Zdeněk Liška publicitu nesnášel a po celý život se jí vyhýbal. V dobových filmových recenzích se jeho hudba zmiňuje zřídka, fotografií - dokonce i rodinných - je málo a archívy vydaly jenom jediný rozhovor. Poskytl ho v roce 1974 slovenskému týdeníku Film a divadlo. Liška v něm působí rezervovaně a akademicky. Tehdy dvaapadesátiletý laureát státní ceny hovoří na dvou stránečkách o funkci hudby v kinematografii a o práci na (příšerně hloupém) filmu O třech nevinných. To je to jediné, co média zachovala o muži, který za svůj život složil hudbu k (snad, nikdo to ještě pořádně nespočítal) sto šedesáti celovečerním a čtyřem stům krátkometrážním a středometrážním filmům. Deset střídmých odpovědí na deset užvaněných otázek. Z nichž žádná nezněla: Kde se ve vás vzalo to moře hudby, pane Liško?

Smečno - Slaný

Narodil se ve Smečně u Kladna 16. března 1922. Clam-Martinicové smečenský zámek v té době už opustili, slavné doby, kdy hornická kapela Liškova otce (a před tím děda) na zámku pravidelně vyhrávala panu hraběti, byly pryč. Ale pozvání stále přicházela - sice na pohřby, zato až do Prahy. To je to jediné, co se o Liškových ve Smečně dozvíte. Na zámku je dnes domov důchodců, v místní škole není po klukovi, který už v osmi letech vyhrával na housle a tahací harmoniku, ani stopy. Slánské gymnázium je také na informace skoupé, ačkoliv tam psal své první skladby; jeho přátelé se dohadují, že snad psal muziku pro školní žakády... Rozhodně v té době už začíná skládat, protože během studia se vzepře rodičům a přestoupí na pražskou konzervatoř. Studuje kompozici a dirigování u profesora Rudolfa Karla. Chtěl se stát dirigentem, založil ve Smečně dokonce dívčí pěvecký sbor, muzikantům ve Fisyu pak po letech naoko vyčítal: "Mě neposlechnete, ale pak přijde ten s rákoskou a jste posraný." Válku přečkal v ČKD Slaný. Těžko říci, proč se pak rozhodl přijmout pozvání svého bývalého profesora ze slánského gymnázia Jaroslava Novotného, každopádně od něj dostal Liška nabídku ze Zlína již před válkou. Novotný odešel učit do Zlína v roce 1933 a o tři roky později stál spolu s E. Klosem, L. Koldou, A. Hackenschmiedem u zrodu Baťových filmových ateliérů respektive školního filmu u nás vůbec. Liška odmítá slibnou kariéru ředitele hudební školy v Humpolci a dirigenta místního smíšeného sboru v jednom. V roce 1946 odjíždí vlakem do Zlína.