Kouzlo Západu je pryč

Významný politolog, profesor americké Pensylvánské univerzity Devesh Kapur je autorem oceňovaných knih o historii Světové banky, o odlivu mozků ze zemí třetího světa a o tom, jak stěhování miliónů lidí za prací ovlivňuje ekonomiky rozvojových i rozvinutých zemí. V exkluzivním rozhovoru pro C&V Style hovoří o rozbité reputaci Západu, o tom, proč není dobré být fyzikem na Vanuatu a co by se stalo, kdybyste místo rozvojové pomoci dali všem lidem chudých zemí jednosměrné letenky do bohatších krajin.

Indie je nejlidnatější demokratickou zemí světa a směřuje k tomu, aby se stala i jednou z největších světových ekonomik. Její hospodářský růst vyzvedl milióny jejích obyvatel nad hranici chudoby. Západ tomuto vývoji tleská a zároveň z něho má obavy. Jako by se bál budoucí, silné indie. Po pravdě řečeno, i když půjde v Indii všechno jako po másle - a k tomu chovám jistou skepsi - zůstane chudou zemí. I kdyby Indie rostla pořád tak rychlým tempem jako v poslední době, ještě za čtyřicet let bude mít nižší průměrnou životní úroveň, než jakou máte dnes v České republice. Málokdo si uvědomuje, jak byla Indie v minulosti děsivě chudá. Ještě na konci osmdesátých let v ní žilo víc chudých lidí, než kolik čítala kompletní populace celé Afriky. Indie roste v jednu z největších ekonomik prostě díky svým rozměrům. Ale životní úroveň průměrného Inda je a ještě dlouho bude velmi nízká.

Co dalšího vedle chudoby zděděné z minulosti tuto nízkou životní úroveň průměrného inda způsobuje. Co třeba nerovná distribuce bohatství? Samozřejmě, i to má vliv. Ale hlavně si musíte uvědomit, že Indie je zemí politické průměrnosti. Pořád se snaží držet se někde na té "zlaté střední cestě". Nikdy se nevychyluje extrémně doprava nebo doleva - trošičku se nahne jedním směrem a pak se zase vrátí zpátky. Možná je to tím, že Indie je tak rozmanitá, že v jejím politickém spektru působí hrozně moc protichůdných sil, které ji ve svém součtu tlačí ustavičně do svého středu. Kdykoli se jeden proud pokusí o něco radikálního, ostatní ho zastaví. V tomto smyslu je to pozitivní věc. Ale Indie právě proto nikdy nebude dravá jako Čína, i když se stane zásadním ekonomickým hráčem. Vezměte si její strategické uvažování - Indie se nechala několikrát kolonizovat, ale sama nikoho dobývat a kolonizovat nechtěla. Po tisíciletí zůstávala pohroužená do sebe, soustředila se dovnitř.

Když už jsme u srovnávání indie a Číny, existuje takové klišé, podle nějž je čínský ekonomický růst naplánován a nařízen vládnoucí elitou, zatímco ten indický vzešel "zdola". Indie začala hospodářsky růst někdy na počátku osmdesátých let. A tento růst není úplně nepřetržitý, zkraje devadesátých let jsme si prošli ekonomickou krizí. Ale existuje ještě jiné podobné klišé, pod-le něhož je Čína jen samý stát a žádná společnost, zatímco Indie je samá společnost a žádný stát. V každém klišé je jádro pravdy. Indie nikdy takový státní aparát, jaký je v Číně, mít nebude. U nás jsme ze své podstaty neschopní se na něčem takovém dohodnout.

Čím to? Může za to ta spleť různých proudů v indické politické scéně, o které jste mluvil? Přesně tak. Indie má víc než dvakrát tolik obyvatel než celá Evropská unie a zároveň patnáctkrát menší průměrný příjem. A podívejte se jak složité je vybudovat nějaké silné a kompetentní vedení u vás v Unii.