H(r)oši

Hroš jsou prý jedni z nejnebezpečnějších afrických zvířat. Jsou útoční, ale naštěstí
na souši docela pomalí. Co mají s agresívními obojživelnými tlustokožci společného
dva mladí designéři a architekti z pražského studia Hippos design?

Radim Babák, starší z dvojice, říká, že jsou na rozdíl od čtyřnohých hrochů přátelští a rychlí. A také hraví, doplňuje ho se smíchem Ondřej Tobola. Něco na tom bude, mají za sebou za relativně krátkou dobu řadu realizací výstav doma i v zahraničí, obdrželi řadu ocenění. Za interiéry a mobiliář nové budovy Národní technické knihovny v Praze získali cenu Czech Grand design, společně s architekty Projektil grafickým studiem Laboratoř a výtvarným sdružením Pas také hlavní cenu Grand Prix Obce architektů. Za své působivé vázy z hliníkových profilů získali prestižní mezinárodní označení Good Design. Před několika lety je spojila škola, kde oba studovali. Vysoká škola uměleckoprůmyslová byla od nepaměti tavicím kotlem talentů, a tak není divu, že na sebe právě tam tihle dva narazili. Ateliér designu vedený Olgoj Chorchoj, kde studoval Ondřej, a Ateliér architektury a designu Jiřího Pelcla, kde jako odborný asistent dodnes působí Radim, byly propojené průchozí místností s kuchyňkou. Tam se o pauzičkách vařila káva a diskutovalo se. Oba ateliéry - design a architektura - se tak přirozeně prolínaly. I v současném pracovním partnerství Radima a Ondřeje se možná právě proto oba obory symbioticky propojují. "Poprvé jsme se pracovně sešli v roce 2003 na projektu interiérů studia Marvil," vzpomíná Radim Babák. On i Ondřej však byli tehdy ještě vázáni v jiných pracovních konstelacích. Radim pracoval s Romanem Soukupem pod značkou Magnum design a Ondřej Tobola ve studiu File, které spolu se spolužáky Filipem Streitem, Janem Čtvrtníkem a Petrem Mikoškem založili ještě na škole. "Nejdřív jsem pro Radima dělal jen pár vizualizací, ale postupem času jich bylo čím dál tím víc. Během času jsme oba zjistili, že máme na řadu věcí podobný názor a o některých se už ani nemusíme bavit, protože si myslíme totéž. A to je moc důležité," vypráví Ondřej a Radim s úsměvem dodává: "Dokonce se nám líbí i stejný holky!"

Jeden ale může být s lidmi dobrý kamarád a třeba i sdílet pohled na život, ale to ještě neznamená, že se jim bude dobře společně pracovat. "To se nám stalo s klukama z File," pokračuje Ondřej: "Se všemi jsme dodnes dobří kamarádi, ale pracovat dohromady nám moc nešlo. Byla to pro nás všechny skvělá zkušenost, ale myslím, že jsme si nakonec všichni oddechli, když jsme se rozešli každý svou cestou. Pamatuju si, že bylo zrovna léto. Byl jsem v Kuvajtu a Radim mi zavolal, že se uvolnil ateliér po jeho bratrovi (grafický designér Petr Babák, pozn aut.). To byla výzva. Tak jsme se oba z opačných konců dostali do jednoho bodu. A vzniklo naše studio," uzavírá. A co ten zvláštní název, ptám se.