Stříbrný šíp Mercedes W154

Národní technické muzeum ukrývá poklad - Stříbrný šíp. Je známo, že to není žádná posvátná relikvie. Tenhle šíp má čtyři kola. Legendární Mercedes-Benz W154, nejrychlejší automobil své doby, je nejdražším exponátem muzea. Otlučené závodní auto, kompletně dochované v původním stavu, tu opatrují jako oko v hlavě. Není divu, bylo jich vyrobeno celkem jedenáct, a dodnes jich existuje pouze devět. Ten náš je jediný původní.

Stříbrný šíp, takzvaný doutníkový Mercedes, je pravděpodobně nejcennějším automobilem v České republice. Když se počátkem devadesátých let uvolnila politická situace ve východní Evropě, zareagovali zahraniční sběratelé velmi rychle. Do Národního technického muzea začaly ze zahraničí přicházet nabídky k odkoupení tohoto unikátu. Zájemci nabízeli až miliardu korun, ale muzeum slavný Mercedes neprodalo. Proč vlastně? Co je na něm tak zajímavého?

Mladý inženýr s ideály
Závodní automobil Mercedes-Benz W154 navrhl v rozmezí let 1937 a 1938 Rudolf Uhlenhaut. Mladý inženýr v pětadvaceti vstoupil do Mercedesu s mnoha ideály a pravdou je, že se mu podařilo si je udržet. Už za pět let se stal vedoucím oddělení závodních vozů. Měl se podílet na jejich projektování a úpravách.
Sám byl dobrý pilot, a to mu v jeho práci velmi pomáhalo. V závodní sezóně 1936 převálcovaly stárnoucí model Mercedes-Benz W25 na závodních drahách vozy Auto Union. To byla výzva. Uhlenhautův tým nahradil v následující sezóně starý model vylepšeným typem se silnějším motorem Mercedes–Benz W125. A Mercedes znovu kraloval okruhům. Fenomenální jezdec Rudolf Caracciola v něm vyhrál evropský šampionát a stejné vozy obsadily druhé, třetí i čtvrté místo. Automobil, který byl považován za nejsilnější závodní vůz ještě další tři dekády, ale neměl dlouhou závodní kariéru. Už v následujícím roce závodní jury odhlasovala změny pravidel, které se týkaly automobilů. Bylo třeba snížit obsah jejich motoru. W125 – superrychlý osmiválec s obsahem 5,662.85 cc, který dokázal pokořit rychlost 300 km/h, musel z dráhy pryč. Nově povolený obsah činil 3 000 cc u motorů s kompresorem a 4 500 bez kompresoru. Uhlenhaut testoval podrobně obě možné varianty. Nakonec se rozhodl pro kompresorový motor. A tak vznikl Mercedes-Benz W154. Poháněl ho třílitrový vidlicový dvanáctiválec, přeplňovaný dvěma rootsovými kompresory, tedy dvoustupňovým přeplňováním s výkonem kolem 485 koní. Dosahoval rychlosti až 320 km/h.