Jezdec

Když jsem mu poprvé volal a požádal o rozhovor, rozčiloval se, že má strašně málo času a uzavřel to větou "Že já tu Pardubickou k... a vyhrával! To mám za to!" Josef Váňa působí na pohled jako ztělesněná směs zaťatosti, houževnatosti a netrpělivosti. Když vedle mě sedí v přízemí svého domu na ranči za vsí Chyše a nakloněný vpřed hovoří do diktafonu, zdá se, že jednotlivá slova rychle a usilovně vysekává z nějaké mimořádně tvrdé hmoty. Z něčeho, z čeho pochází i on sám. Venku je jasné předjarní slunce, v okně stojí poháry z vyhraných dostihů a lesknou se. Jako zlaté vojsko šachových figur. Vedle nich stojí sušák s vypraným prádlem. Josef Váňa na nějaký ceremoniální přistup moc nehledí.

Chtěl jste závodit na koni už jako dítě?

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale od malička jsem chtěl jezdit na všem, co má čtyři nohy. U nás v dědině jsem jezdil na kozách, na kravách, na prasatech... Šel jsem do výběhu, klacek do ruky a šup na něj. Prasata jsou velmi vnímavá, poslouchají a chápou, kam je vedete. I ta kráva se dá klackem uřídit. Ale jinak jsem v mládí moc možností jezdit přímo na koních neměl. Tak jsem aspoň už asi od svých pěti let chodil na kovárnu, když se kovali koně, odhánět mouchy. Aby ty koně dobře stáli. Sedlák mě pak za odměnu posadil za chomout. To jsem si vždycky přišel jako král králů. Ale jezdecké koně u nás ve Slopném, to je vesnice na Zlínsku, kde jsem se narodil, nebyly. To až když místní družstevní živočichář pan Šustka zjistil, že mu, kurva, ty krávy asi uhoním, jednoho jezdeckého koně koupil. Vozil se na něm sám, ale sem tam mi ho půjčil. Ovšem jinak jsem na pořádném koni seděl až v Kladrubech

V tom hřebčíně?

Ano. Nastoupil jsem tam v osmašedesátém, na dvouletý učební obor chovatel koní. Když jsem od nás z vesnice do těch Kladrub odjížděl, zrovna přilítávali ve velkých letadlech bratrští vojáci, aby nás zachránili. No, a když mě z Kladrub vyhodili, odjel jsem do plemenářského podniku v Tlumačově, kde jsem pracoval do vojny. Potřebovali tam někoho, kdo by se staral o hříbata.

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému