Barma - nebroušený diamant Asie

Barma "barmsky Myanma" je unikátní, ojedinělá a zcela odlišná než ostatní země. Je jako nebroušený drahokam. Díky desítkám let izolace a rozporuplným výzvám k bojkotu turistiky, ke kterým se přidal i bývalý prezident Václav Havel, je Myanma stále ještě téměř panenskou destinací. O návštěvě fascinující země vypráví Jan Papež.

Myanma je původní název země užívaný místními obyvateli dávno předtím, než ji Britové přejmenovali na Barmu. Název Myanma poprvé v Evropě použil na sklonku 13. století cestovatel Marco Polo. V roce 1989 se země vrátila k původnímu názvu a ofi ciálně se nazývá Svaz Myanma. Státní úřady tak rozhodly proto, že název Barma přímo vyjadřoval dominanci barmské kultury
na úkor etnických menšin. Kde jinde najdete na památce UNESCO více chrámů než návštěvníků, než právě tady. Kde máte možnost setkat se s lidmi z horských divokých kmenů, ještě nepoznamenaných turistikou? Kde můžete plout po hladině průzračného jezera, sevřeného prstencem hor a pozorovat rybáře, kteří pádlují jen pomocí nohou? Jen v zemi, v níž ještě turisty nazývají hosty. Myanma je unikátní a určitě stojí za to navštívit ji nyní, než se stane obětí masové turistiky.
Je bezpečné navštívit zemi, ve které vládne vojenská vláda?
Nemají lidé vyzývající turisty k bojkotu přeci jen pravdu? Nepřežívá diktatura právě díky dolarům od turistů? Kdo jiný by měl na takové otázky odpovědět celkem bez váhání, než právě my – Češi? Víme moc dobře, že absolutní bojkot není možný. Nakonec totiž nepostihne ty, kteří mají moc v rukou, protože ti se o sebe vždy postarají (vždy bude existovat nějaký Tuzex, do kterého mohou jen vyvolení). Bojkot vždy uškodí především obyčejným lidem, kteří na politiku mají minimální nebo vůbec žádný vliv. Vojenská vláda vede Myanmu od roku 1962. Situace v zemi dokazuje, že bojkot je zbraň neúčinná a že naopak nahrává vládě, protože všechny vnitřní problémy může celkem snadno svádět na potíže způsobené revoltou. Velká většina země chce, aby turisté do země přijížděli, a je s podivem, že to „humanističtí“ zastánci bojkotu nechtějí slyšet. Turistika je totiž jedním z mála průmyslových odvětví, které se přímo dotýká obyčejných lidí a které nabízí velké množství pracovních příležitostí právě obyčejným lidem. A nejen to, dává možnost kontaktu s okolním světem i lidem stojícím níže na společenském žebříčku. Tam, kde se pohybují turisté, obyčejně nedochází k významnému porušování lidských práv, protože každá diktatura se bojí zveřejnění takových incidentů. Mnoho místních lidí si díky styku s turisty začne uvědomovat mnoho souvislostí, které by jim jinak unikaly, protože média jsou plně v rukou vlády. Dovoluji si tedy tvrdit s naprosto čistým svědomím: navštívit Barmu je nanejvýš příjemný cestovatelský zážitek a navíc je to prospěšné!