Život jako cuvée

Už po cestě na Mělník mě přepadají podivné rozpaky. Jedu krajinou, která se ježí nemožnými billboardy, reklamami na karosárny a cykloservisy, z příkopů se jako puchýře šklebí kelímky a pneumatiky. V Čelákovicích už jsem defi nitivně přesvědčen, že jsem omylem dojel na Ukrajinu. První otázka mého dnešního interview nabývá jasných kontur: Co nutí vznešenou švýcarskou lady jako je Bettina Lobkowicz, aby žila v tomto zabetonovaném, orezlém východoevropském Mexiku, které hrdě nazýváme Česká republika?

Když jsem naproti madamme Lobkowicz seděl před čtyřmi roky, bylo to v luxusním salonku mělnického zámku. Kolem probíhala horečnatá rekonstrukce, která navracela zámek do podoby před třemi sty lety. Bettina Lobkowicz, ofi ciálně se honosící titulem princezna, mi hrdě vyprávěla o přeměně komunistického státního statku na vinařství evropských kvalit („Byli tu tři sklepmistři, každý měl svoji kancelář a ani jednomu se nechtělo do sklepa.“). Na pultech zámeckého obchodu se tyčila nová barikovaná vína a typické kalamáře s bílou Ludmilou. Dole v kanceláři se z chumlu drsnosrstých jezevčíků usmíval manžel paní Bettiny, zámecký pán Jiří Lobkowicz.
Dnes je všechno jinak. Lobkowiczovi mají před rozvodem. Paní Bettinu už nenajdete na zámku, ale v podzámčí – v areálu lobkowiczkého vinařství. „Ty betonové bloky přijdou vytrhat a místo toho tady vydláždíme klasický vinařský dvůr,“ obsáhne gestem pozůstatky socialistického JZD. Tím mi nahrává na mou první otázku…

Co nutí vznešenou švýcarskou lady, jako je Bettina Lobkowicz…
Občas mi ten český binec trochu vadí. Ale nekoncepční výstavba je celoevropský fenomén. Na druhou stranu jsem ráda, že tady všechno není tak upravené a uniformní jako v Německu, ve Francii a Švýcarsku.

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému