Léta sklizně

"Teda řeknu vám, Slávku, nějak mě už ty ženský neberou," suše konstatoval doktor a pozdvihl půllitr k ústům. Na dně sklenice zůstal přilepený tácek a Slávek ho mávnutím dlaně poslal zpět na desku stolu.

„Teda řeknu vám, Slávku, nějak mě už ty ženský neberou,“ suše konstatoval doktor a pozdvihl půllitr k ústům. Na dně sklenice zůstal přilepený tácek a Slávek ho mávnutím dlaně poslal zpět na desku stolu.
„Ale pane doktore! Prosím vás!“ s nedůvěrou protáhl Slávek a také upil. „Vážně, celej tejden se štvu jak blázen a pak bych se měl ještě nervovat balením nějaký ženský?“ „Jakým balením?“ zavrčel Slávek. „Je přece rovnoprávnost, ne? Dneska si ženská může říct. Na rovinu: chci, nechci…“ „Rovnoprávnost, ta to nikdy nevyřeší!… Je to vždycky na chlapovi. Ta iniciativa!“ „Ale jo, souhlasím,“ rezignovaně kývl Slávek. „No jasně… Ale, doktore, co mi to tu povídáte, že už vás to nebere?! Vždyť… Kolik je vám vlastně let?“
„Bylo, Slávku, bylo! Pětačtyřicet…!“ „Teprv? A to tu vedete takový poraženecký řeči?! Vždyť jste úplnej zajíc… Pětačtyřicet! Páni… Takovej věk! Vždyť to jsou,
pane doktore… léta sklizně.“ „Léta čeho?“
„Sklizně, pane doktore, léta sklizně! To, na čem celej život musíte makat, pachtit se, co vám celej život uniká, přichází najednou samo. Ty nejhezčí ženský vám samy klepou na dveře. Co klepou! Cpou se vám do nich, lezou okny, a kdyby jim to nerozhodilo fazónu, tak snad i komínem… Prostě… “

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému