Země, která nezná turisty

Do jedné z nejchudších zemí světa se s fotoaparátem vypravila Markéta Navrátilová. Její zážitky poněkud kontrastovaly s předchozí návštěvou snobského Monte Carla. V Bangladéši totiž najdete bělochy v roli misionářů, lékařů či inženýrů,ale nikoli jako turisty. Na dovolenou sem nikdo nejezdí?

O místních jeden bílý cestovatel řekl: „Civění lidí je prostě neuvěřitelné. Stojí jako přibití, oči vykulené a kdyby právě nalévali čaj, všechen ho vylejou z konvice a ani si toho nevšimnou.“
Myslím, že pokud se dostanete tak daleko, že vás místní obyvatelé budou moci pohostit, budou na to hrdí a zvládnou to bez jediné kapky. Pro většinu lidí na ulici jsme ale za exoty určitě byli – nejen, že neznají koncept cestování a poznávání, ale už jen třeba blond vlasy jsou pro mnohé doposud neviděné.

Tohle by klidně mohla být špičková reklamní fotka, jen kdyby byli všichni zúčastnění oblečení do značkového oblečení…
Byla to „nejhezčí“ holka ve vesnici, věděla to ona sama a věděli to i všichni okolo. Měla v sobě zvláštní mix plachosti a vyzývavosti, který jí dodával půvabu hodného italských filmových hvězd.

O chudobě Bangladéše se svět dozvěděl také skrze Koncert pro Bangladéš George Harrisona a Raviho Shankara ze 70. let. Zemi, která nepoznala turismus a z něj pramenící příjmy, označují cestovatelé za superlevnou…
Ano, vše na ulici i v obchodech lze koupit za ceny, které platí i místní lidé, z našeho pohledu tedy velmi levně. Ale naopak hotel, ve kterém jsme v centru Dháky bydleli, by si mohlo dovolit jen mizivé promile obyvatel hlavniho města. Hotel dosahoval úrovně dobře vybaveného a čistého tříhvězdičkového standartu a stál v přepočtu asi 60 eur na noc.

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému