Pet Shop Boys - absolutní pop

Jejich příběh o "klucích z East Endu a holkách z West Endu" je dostal na vrcholy hitparád už zkraje roku 1986. Od té doby Pet Shop Boys zásobují posluchače popovými nahrávkami, v nichž se spojuje jasně rozpoznatelný hudební rukopis a texty plné životních zkušeností, poznatků, humoru a ironie. Libují si v jednoslovných názvech desek a mnohým fanouškům kompletně změnili život nebo aspoň názor na svět. Mají za sebou oslavu dvaceti pěti let na scéně, získali cenu za mimořádný přínos hudbě v rámci udílení loňských BRIT Awards, kde vystoupili se speciálním megamixem největších hitů a ukázkami z tehdy chystané řadovky "Yes". Jako hosty si pozvali Brandona Flowerse (z The Killers, který je jejich velkým fandou) a Lady Gaga, ta zazpívala part Dusty Springfield z hitovky What Have I Done To Deserve This?

Přesto, nebýt jednoho náhodného setkání, možná by se tato dvojice nedala nikdy dohromady. A Británie by neměla jedny ze svých nejúspěšnějších představitelů velmi inteligentního popu.

Začátky a hledání vlastního zvuku

Neil Tennant vyrůstal v Newcastlu a jeho první hudební zkušenost se odehrála na počátku sedmdesátých let, kdy hrál na akustickou kytaru a zpíval ve folkové kapele Dust. Posléze se přestěhoval do Londýna studovat historii (školu dokončil v roce 1975), následně se stal editorem v Marvel Comics; pracoval i v redakci Smash Hits (jeho negativní recenzi na singl Blasphemous Rumours Depeche Mode najdete v bookletu výběru Singles 81>85).

Naopak Chris Lowe toho hudebně stihl mnohem více, v jeho výčtu je hraní na klávesy v heavymetalových Stallion, hra na trombón ve školním orchestru a v jazzové sestavě One Under Eight. S příchodem roku 1978 se přesunul do Liverpoolu studovat architekturu, roční praxi 1981/82 však absolvoval v Londýně a hlavním projektem se pro něj stalo schodiště pro areál v Milton Keynes (stojí dodnes). Během tohoto pobytu se tito dva nadšenci pro taneční muziku potkávají v obchodě s elektronikou na londýnské Kings Road. Hned na to vznikají první rané snímky, mezi nimiž nechybí pozdější hity West End Girls, It‘s A Sin, Rent nebo Jealousy. Nejdříve si říkají West End, až později přichází jméno Pet Shop Boys. West End Girls jako první produkuje Bobby ‚O‘ Orlando a v jeho provedení se skladba stává hitem v Beneluxu a v klubech Los Angeles a San Franciska. Zlomové období přichází na jaře 1985, kdy podepisují smlouvu s Parlophone a začínají natáčet debut Please (paradoxně pojmenovaný podle slova, které prý Chris říká nejčastěji). West End Girls v úpravě Stephena Hagua vychází v říjnu toho samého roku a prodá se ho přes jeden a půl miliónu kopií.

West End Girls stoupala na top příčku osm týdnů a udržela se tam celé dva týdny. Také Please se obratem stalo jakýmsi soundtrackem doby, disco sound zafungoval v klubech i na gay scéně. Two Divided By Zero, Suburbia nebo Why Don‘t We Live Together? (s typickým „new york“ groovem) fungovaly excelentním způsobem. West End Girls Pet Shop Boys přineslo i první ocenění. Neil ani Chris z kraje neměli nutkání koncertovat a jejich sporadická vystoupení pro ně byla spíše muka. Před druhým albem Actually vyšla ještě kolekce remixů příznačně pojmenovaná Disco (Pet Shop Boys jich zatím vydali čtyři díly a každý byl koncipován jiným způsobem). Přinesla šest propracovaných klubových verzí, které vyšly různě po vinylech.