Antonín Kratochvíl

Jako utečenec z komunistického Československa projde martyriem uprchlických táborů, vězením i "angažmá" v Légion Francaise, kdy v africkém Čadu obsluhuje těžký kulomet. "Dobrá příprava na práci válečného fotografa."

Když jako zběh z legie a rozhněvaný mladý muž poprvé dorazí do Amsterdamu, je okouzlen. Rozpomene se na výuční list svého otce a zapíše se do fotografických studií na akademii Gerrit Rietveltd. V liberálním městě, hotovém k melancholickým černobílým kompozicím, jeho hněv sublimuje do křehkých fotografií. Školu dokončí za pouhé dva roky a mezitím si uvědomí, že „fotograf vždycky byl, jen o tom nevěděl."
Přicházejí zakázky pro Rolling Stones, Paris Match, Stern, Newsweek... Třikrát získá první místo v soutěži World Press Photo („Přece jen si víc vážím cen za žurnalistiku."). Civilní portréty slavných herců a muzikantů šíří jeho slávu tam, kam nedosáhne jeho válečný a sociální report.
Třiašedesátiletý Kratochvíl si z aureoly nejlepšího fotografa na světě nic nedělá. Poprvé se s ním setkám na vernisáži jeho reportu z Bushovy předvolební kampaně (U.S.S.A.). Při focení s fanoušky na
něj někdo volá: „Mistře, dnes máte velký den." „Ty máš taky velkej den, bejku," odpovídá s odzbrojujícím úsměvem. Podruhé v pražském Pasta Caffé, kde Kratochvíla znají jako občasného štamgasta. Když říkám obsluze, že přijel do Čech na pouhých 72 hodin, servírka se směje: „To je při persóně jeho typu až moc!" Za chvíli vstupuje do dveří, kolem krku typickou bílou šálku, na tašce štítek z letadla, popisující jednu z posledních anabází: Prague-Beyrut-Addis Abbeba.

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému