Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského

Pamatujete si na obrovský hit Barcelona, který se stal symbolem letních olympijských her v roce 1992? Do srdcí široké veřejnosti se tam duetem s Freddiem Mercurym zapsala snad největší operní pěvkyně současnosti Montserrat Caballé, která jako jedna z mála dokázala skloubit operu s popovou hudbou. A právě tato španělská operní diva exkluzivně vystoupí na 12. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského, který se v Jaroměřicích nad Rokytnou a okolí koná od 7. do 21. srpna. Panu Dvorskému jsem při té příležitosti položil několik otázek.

Festival připravujete už 12 let, cítíte při jeho realizaci pořád takové nadšení a rozechvění jako v jeho počátcích?
Určitě, už proto, že se letos festivalu zúčastní osobnost, se kterou málokdo počítal, paní Montserrat Caballé. Přestože jsem s ní v životě párkrát zpíval, měl jsem malou dušičku, jestli mé pozvání přijme. Je to už přecejen dáma v důstojném věku, která si svůj kalendář hodně hlídá a každou nabídku k účinkování pečlivě zvažuje. O to víc mě potěšilo, když ani nezaváhala a řekla: „Dobře, Petře, přijedu..." Je to úžasná žena s velkými kvalitami lidskými i pěveckými a její účast na festivalu je pro mě obrovská čest. Patří mezi největší operní pěvkyně celého minulého století a vlastně už sama její účast je pro nás všechny, co festival připravujeme, hodně velké rozechvění a napětí.

Jakým způsobem se podílíte na přípravách a dramaturgii festivalu?
Téma, hudbu, vokální skladbu a vlastně celý repertoár skládáme společně s ředitelem agentury ARS/KONCERT panem Stehlíkem a já sám se pak snažím vždycky přispět ještě nějakým mimořádným číslem a osobností navíc. Nečerpáme přitom jen z operních děl, ale zohledňujeme také jiné žánry. Mám radost, že to návštěvníci oceňují. Na festivalu jsme dvakrát měli třeba cikánsky laděné kapely, které publikum přijalo velmi vřele.

Na koho se kromě Montserrat Caballé těšíte vy sám?
Těším se na každé vystoupení, ale hodně mě lákají třeba Barokní skvosty Českého filharmonického sboru Brno, s dirigentem a sbormistrem Petrem Fialou, který velmi obdivuji, nebo dětský sbor Kantiléna v chrámu sv. Markéty. Mladí zpěváci a jejich výkony mě vždycky dokážou nadchnout, také proto jsem kdysi založil i dětskou zpěváckou soutěž. A pak si určitě užiju vystoupení Idy Kelarové v Dalešicích.

„Rád pracuju, hlavně když je práce smyslupná a nese ovoce, které chutná i ostatním."

Co je hlavním cílem vašeho festivalu?
Festival má za úkol kulturně oživit region Vysočiny, ve kterém se toho v oblasti klasické hudby díky jeho poloze bohužel tolik neděje. My tento rest napravujeme a lidem v tomto nádherném kraji nabízíme hudební vyžití. Navíc se festival koná v létě, kdy lidé hodně cestují, a volný čas je možné využít také na poznání okolí. Vždycky jsme se snažili o pestrý program, měli jsme u nás třeba Jitku Čechovou, Evu Urbanovou nebo Lucii Bílou a návštěvníci byli nadšení. Myslím, že k těm krásným místům, kostelům, parkům, tato kultura patří.

Je pro vás představení pod širým nebem a jeho prožívání jiné než na uzavřené scéně?
Rozhodně, pocit z vystoupení venku je úplně odlišný. Na klasickém jevišti nejsou mikrofony ani zesilovače, zatímco představení venku je živelné, připojují se k němu různé šumy, zvuky a další momenty, které mohou hudební pozadí i prožitek různě zabarvit. Uvnitř v sále je vše pevně dané, striktní, decentní a celé ovzduší je více uniformní, naopak v koncertním provedení člověka vždycky něco překvapí.

Vystupoval jste na více než šedesáti operních scénách v pětadvaceti zemích. Máte ve své profesionální dráze ještě nějakou metu, kterou byste chtěl překonat?
Nedělám si už žádné iluze nebo naděje, že bych ještě někdy jako zpěvák připravoval nějaké velké projekty, případně velký titul, stačí, když si čas od času koncertně zazpívám. Rád bych se teď soustředil hlavně na práci, do které jsem se pustil ve Slovenském národním divadle...

Současně ale ještě šéfujete opeře Státního divadla v Košicích, jak to všechno stíháte?
Je to teď opravdu dost hektické. Se starým ansámblem v Košicích jsem se už v podstatě rozloučil, ale musíme ještě dokončit sezonu. Dohlížím na několik projektů a čeká mě výjezd košické opery na festival v kamenných jeskyních v maďarském Šoproni.

Jaký je váš nejsilnější hudební zážitek z poslední doby?
Když zůstanu u opery, hodně mě v Košicích těší Adriana Lecouvreur. Jedná se o veristickou operu pocházející z Kalábrie, kterou hudebně nastudoval Paolo Gatto, a je nesmírně krásná. Bratru Jaroslavovi, který v ní zpívá Maurizia, jsem dokonce říkal, že mu tu jeho roli závidím. Úplně mě to dojalo a přeneslo do minulosti, když jsem v této opeře zpíval s velkými hvězdami také já. Vedle toho se mi ale samozřejmě líbila i jiná představení, například Requiem ve Vídni.

Dá se od vás v budoucnu očekávat další spolupráce také s umělci populární hudby, jako dříve s Palem Haberou nebo Karlem Gottem?
Zaměřuji se teď víc na manažerskou práci, ale občas organizuji také komornější i větší koncerty. Na konec září pak v Bratislavě připravujeme dva velké benefiční koncerty, kterých se zúčastní patnáct významných zpěváků z populární i operní hudby. Vždycky se takových akcí rád zúčastním. Těší mě, když naplní očekávání návštěvníků, kteří tak uslyší skvělou hudbu z více žánrů.

Co dalšího máte v nejbližší době v plánu?
Mám před sebou velmi náročnou sezonu. Naskočil jsem do jedoucího vlaku, osvojuji si práci v divadle a řeším věci umělecké i personální. SND je velký kolos a moc nám záleží na tom, abychom sezonu připravili skutečně reprezentativní. Prázdniny tedy budou neklidné, kromě festivalu mě čeká také řada dalších pracovních telefonů a schůzek. Vypadá to, že se nedostanu ani na plánovanou dovolenou. Ale to nevadí, rád pracuju, hlavně když je práce smyslupná a nese ovoce, které chutná i ostatním.