Eurofighter Typhoon

Povolání vojenského pilota a zvláště pilota nadzvukové stíhačky patří ke snům snad každého kluka. Do kabiny takového stroje je však souzeno usednout jen opravdu těm nejvytrvalejším. O práci vojenských pilotů, stejně jako o možnostech nejmodernějších stíhacích letounů světa koluje mezi laickou veřejností řada mýtů a pověr. V našem časopise se pokusíme některé uvést na pravou míru. Je to velmi nesnadný úkol, protože všeobecné povědomí o poslání a účelu vojenského letectva je z různých důvodů u nás na velmi nízké úrovni. Přesto doufáme, že toto téma naše čtenáře zaujme. Postupně si představíme nejmodernější současné evropské letouny Eurofighter Typhoon, JAS?39 Gripen, Dassault Rafale, dále americké F-22 Raptor, F-35 Lightning II a nakonec nejmodernější ruský Su-35.

Eurofighter Typhoon (původně Eurofighter 2000) je prvním evropským stíhacím letounem s výměnnou rolí (Swing Role). Je v současné době posledním zaváděným letounem čtvrté generace z evropských letounů, přesto jsme ho zařadili na první místo. Má pravděpodobně největší šanci se stát nejúspěšnějším bojovým letounem Evropy příštích desetiletí.

Vývoj a výroba

Počátky vývoje letounu Eurofighter spadají už do první poloviny sedmdesátých let minulého století. Velké neshody v koncepci a poslání letounu představitelů letectev Velké Británie, Francie a západního Německa vedly k velkému zdržení při vývoji prvních prototypů a zahájení výroby. Vždyť podle prvotních plánů měl letoun vstoupit do operační služby už v roce 1987, ve skutečnosti to bylo o téměř 20 let později. Francie nakonec z projektu vycouvala (a vývoj národního projektu dotáhla až do podoby letounu Rafale) a naopak k financování vývoje a výroby se později připojila Itálie a Španělsko.

V roce 1983 podepsala britská vláda kontrakt se společností BAe na vývoj a výrobu dvou technologických demonstrátorů EAP (Experimental Aircraft Programme). Do programu vložily finanční prostředky i vlády Německa a Itálie prostřednictvím společností MBB a Aeritalia. Nakonec byl postaven jen jeden demonstrátor, protože německá vláda omezila svůj finanční podíl. Proto byla použita k výrobě celá zadní část trupu z úderného letounu Tornado, včetně motorů RB. 199. Na demonstrátoru byla ověřována jak aerodynamická koncepce, tak i nové technologie pro výrobu prototypů a sériových letounů. Demonstrátor poprvé vzlétl 8. srpna 1986 a ihned překvapil svými vynikajícími letovými vlastnostmi...