Ondřej Neff - Cíl civilizovaného člověka: BÝT PARTNEREM PŘÍRODY

Patrně nejznámější český spisovatel science fiction, novinář a zakladatel internetového deníku Neviditelný pes Ondřej Neff, sedí u rozsvícené lampy ve venkovském domě nedaleko jižních hranic Prahy. Nad stínem jeho hlavy visí kopie obrazu od H. R. Gigera, autora slavného filmového Vetřelce. Je to jedna z těch surreálných krajin, které jsou plné nekonečných kovových střev a žebroví. Náleží nějakému fantastickému industriálnímu organismu... Máme-li věřit obrazům, tak už pokryl a ovládl veškerý viditelný svět.

Vy máte Gigera rád?

No jistě! Naprosto zásadně.

Vždyť ty jeho vize jsou docela temné. A já vás nikdy neměl za pesimistu.

Mě nepřipadá tak temný. Některé jeho představy jsou spíš recesní, takové hravé…

Proč zrovna vy bydlíte na venkově? Vždyť jste známý tím, že vás fascinuje technická civilizace…

Myslím si, že dneska jste nejblíže k technologiím tam, kde si to usmyslíte. Podle zásady „domov je tam, kam si pověsím klobouk“. Kdybych bydlel na pustém ostrově, tak si tam ty technologie natahám. Navíc samozřejmě žiju online, a tak je vlastně jedno, kde jsem. Nedomnívám se tedy, že technologie, estetika a příroda se vzájemně vylučují. Naopak, obdiv k přírodě a soužití s přírodou jsou podle mě hodně podmíněné výkonem techniky. Dokud byla technika málo efektivní a společnost chudá, tak lidé dřeli deset, patnáct hodin denně na nějakém políčku nebo v dílně a balancovali na hranici života a smrti. To bylo poměrně nedávno. A ve čtyřiceti umírali. Pochopitelně neměli čas ani prostředky na to rozhlížet se dlouze kolem sebe a žít s přírodou.

Ovšem prohlásit rovnou, že díky technickému pokroku má dnešní člověk blíž k přírodě, je docela provokativní, nemyslíte?

Problém moderní doby je v tom, že se vynořila obrovská vrstva „nově zbohatlých“. Lidí, kteří do luxusu vstoupili v první generaci a jsou schopní bláznit nadšením kvůli elektrickému zubnímu kartáčku. Starají se o hlouposti. Ještě neobjevili, že koukat se z okna do krajiny je mnohdy lepší, než sledovat televizi. Ale myslím si, že až si zvyknou na to, že elementární potřeby mají vrchovatou měrou pokryté, začnou si víc všímat aktivního života a k tomu patří i partnerství s přírodou. Vysloveně bych mluvil o „partnerství“. Neomezoval bych to jen na vizuální kontakty s přírodou nebo její praktické využívání. Být partnerem přírody je podle mne cílem civilizovaného člověka.

Můžete termín „partnerství s přírodou“ blíže popsat?

Má více podob. Zaprvé šetrnost k přírodě a její kultivování. Uvedu příklad: dětství jsem strávil na venkově. Vyrůstal jsem na Slapech, kde tehdy všichni žili tradičním venkovským životem. Měli svá políčka, chovali domácí zvířata, ale k přírodě neměli absolutně žádný vztah. Zvířata se rozlišovala na užitečná a neužitečná. Nikdo se nezabýval tím, že zvíře je živý tvor, který má právo na život jako každý jiný. Tohle se od té doby ohromně změnilo – a to je pro mě projev rozvíjejícího se partnerství s přírodou.