GENESIS Hudba duše II. část

Komentovaná diskografie jedné znejproslulejších artrockových skupin.

1976 – A Trick of the Tail

Již úvodní Dance On A Volcano prozrazuje, že Genesis svůj sound přesunuli více do pompézna, nástroje se vrší do monumentálních stěn, proplétají se v několika rovinách. Výrazným motivem oplývající skladba Squonk tu potvrzuje, že Phil Collins utáhne svým hlasem i ty nejnáročnější kusy. Pulzující bicí v sebevědomé Robbery, Assault And Battery jsou dalším novým, budoucnost Genesis předznamenávajícím prvkem soundu kapely. Monumentální osmiminutová Ripples staví na kontrastu tiché pasáže s cemballem a mohutného forte soundu celé skupiny v nápěvu. Takřka celá druhá polovina skladby patří instrumentální pasáži s dominujícím „houslovým“ kytarovým sólem, specialitě Steva Hacketta. Na jednoduchou titulní kompozici navazuje závěrečná novátorská Los Endos s komplikovanou, až jazzrockovou strukturou, kterou prosadil Phil Collins, hrající v té době ve svém jazzrockovém bočním projektu Brand X. Perličkou je pak závěrečná citace Supper‘s Ready.

Collins se stal vokalistou na plný úvazek. Pro koncertní turné tedy Genesis zvolili variantu dvou bubeníků. Zpívajícího Collinse zastupovala jím vytipovaná hvězda, bubeník par excellence Bill Bruford (Yes, King Crimson). Ten na koncerty Genesis přivedl své početné příznivce z řad hudebních fajnšmekrů. Kostýmní výpravnost éry Petera Gabriela nahradila špičková technika v podobě fantastického světelného parku a Collinsovo znovuprobuzené šoumenství. A hudební tisk obrátil a zahrnul Genesis superlativy...

Pokud Vás článek zaujal, předplaťte si CVmag a staňte se milovníky ušlechtilých neřestí. Dostanete tištěný magazín, ale články si budete moci číst i na webu a to v plném znění a dokonce stahovat PDF verze.
Přejděte k registraci a předplatnému