DEPECHE MODE. Králové elektropopu

Píše se rok 2009 a po delší odmlce vychází nové, všeobecně velmi očekávané album Sounds Of The Universe. Zvuky vesmíru. Příhodný název. Ano, tohle album je opravdu hlavně o zvuku. Hodně jsem se na něj těšil. Depeche Mode jsou již více než dvě desetiletí jednou z mých oblíbených skupin, obdivuji je už od začátku osmdesátých let. Mám pro ně doslova slabost, a to především díky jejich originalitě. Je to jedna z mála kapel, kterou, aniž bych slyšel zpěv, poznám ihned po prvním tónu. Jejich zvuk byl vždy perfektní a unikátní. Ano, i tohle nejnovější album je o zvuku ? ale o jiném zvuku. Depeche Mode změnili sound a pro mnoho lidí to je zřejmě trochu problém.

Proti proudu času - Začátky

Píše se rok 2009 a po delší odmlce vychází nové, všeobecně velmi očekávané album Sounds Of The Universe. Zvuky vesmíru. Příhodný název. Ano, tohle album je opravdu hlavně o zvuku. Hodně jsem se na něj těšil. Depeche Mode jsou již více než dvě desetiletí jednou z mých oblíbených skupin, obdivuji je už od začátku osmdesátých let. Mám pro ně doslova slabost, a to především díky jejich originalitě. Je to jedna z mála kapel, kterou, aniž bych slyšel zpěv, poznám ihned po prvním tónu. Jejich zvuk byl vždy perfektní a unikátní. Ano, i tohle nejnovější album je o zvuku ? ale o jiném zvuku. Depeche Mode změnili sound a pro mnoho lidí to je zřejmě trochu problém.

Sleduji reakce fanoušků skupiny z okruhu mých známých, kteří se také tak strašně těšili. Sleduji reakce recenzentů, i těch, kteří byli zkrátka jen zvědaví. Evidentně si s těmito ?jinými? Depeche Mode nevědí rady.

A jak tomu bylo u mě? Po zveřejnění prvního singlu Wrong mé očekávání vzrostlo ? silná píseň a sugestivní video. A co zbytek alba? Přiznám se, že stejně jako většinu mě tato změna zaskočila. Napoprvé jsem byl na rozpacích a lehce rozčarovaný. Čekal jsem nářez. Elektronický analogový nářez. Zvlášť, když se pánové nechali slyšet, že nakoupili spousty starých synťáků a zvuk bude blízký prvním albům. Že by Back to Black? Kdepak. Ani náhodou. Takže co teď s tím?

Možná proto, že mám DM tak rád, jsem si cédéčko pustil znovu a pak ještě jednou. Cítil jsem, že tahle kapela si to narozdíl od jiných stále zaslouží. A po třetím poslechu jsem pochopil, jak je to mimořádná, skvělá hudba. Je to hudba, díky které proplouváte sonickým vesmírem bez hranic. ?It´s something magical in the air?, řečeno slovy jedné z písní.

Zkuste tedy postupovat jako já a možná se náhle před vámi díky Depeche Mode otevře v dnešní uspěchané době úplně jiný prostor, prostor plný kouzelných zvuků. Vesmír, kterým můžete cestovat i proti proudu času, aniž byste vyvolávali jen nostalgické vzpomínky a duchy minulosti.

Příběh Depeche Mode je jak z románů červené knihovny. Je o tom, jak čtyři obyčejní kluci z malého provinčního anglického městečka Basildonu dosáhli nečekaně nejen slávy, bohatství, ale především celosvětového respektu.

My se v našem materiálu zaměříme hlavně na jejich začátky, které skvěle charakterizují vznik fenoménu jako takového a dávají tím stále ještě příklad i případným následovníkům pro dobu současnou.

Příklad o tom, jak je důležité naslouchat především své intuici, nebát se jít neprošlapanou cestou mimo mainstream a díky tomu neztratit osobitost a originalitu.

Na konci se dostaneme symbolickým průletem vesmírnou ?černou dírou? opět zpátky do té nejaktuálnější současnosti a ta před nás polo- ží jednu pro tuto skupinu zcela zásadní otázku. Ale nepředbíhejme?

Prvopočátky Depeche Mode sahají až do roku 1976, kdy šestnáctiletí kamarádi z chlapeckého oddílu, jakési obdoby Rychlých šípů, Vince Martin (později známý pod pseudonymem Clarke) a Andrew Fletcher založili svoji první hudební skupinu. Jmenovali se No Romance in China a chtěli znít jako The Cure. Sám Vince potvrzuje, že se zde opravdu snažil zpívat jako Robert Smith.

Romance In China byla čtyřčlennou skupinou, kde on sám hrál na kytaru a zpíval a Andy Fletcher trápil basu. Podařilo se jim vystoupit jen jednou a podle dobového tisku ?basista hrál příšerně? a jedinou nadějí se zdál být ?seriózní kytarista a zpěvák, který je motorem skupiny podobně jako Lennon u The Beatles?.

Zatímco ti dva sbírali první hudební zkušenosti, třetí protagonista na scéně, Martin Gore byl také aktivní. Pravidelně hrál na kytaru v kapele s povznášejícím názvem Norman And The Worms (Norman a červi) a jejich hudba by se dala charakterizovat slovy jednoho z pamětníků jako ?pěkné písničky? ze západního pobřeží (styl west coast ? pozn. autora), kterou díky textům většina teenagerů z okolí považovala spíše za jakousi křesťanskou kapelu. Tedy nic, co by vzbudilo všeobecný zájem. Přesto již v té době Gore, kterého, jak sám přiznává, ze začátku nejvíce ovlivnil David Bowie a jeho LP Ziggy Stardust a také elegán Bryan Ferry, složil první píseň, kterou později natočili Depeche Mode ? skladbu See You.

I to je dokladem, že Gore byl přirozený skladatelský talent, který si však ještě poměrně dlouho musel počkat na svoji příležitost. V té době si alespoň prosadil, že jeho skupina zařadila do repertoáru znělku ze seriálu Skippy, díky níž se kapela na místní poměry alespoň trochu prosadila.