Tohle je Dakar, kamaráde!

Před oknem dvakrát mávla sevřená pěst a napětí roste. Deset vteřin! Poslední dotažení pásů, srovnání mikrofonů intercomu a brýlí na nose, pověrčivé zaklepání na strop kabiny. Vteřiny! Pěst se vzápětí vynoří znovu a motor se rozburácí, jak se startérovy prsty noří do dlaně a stovky koní se vzpínají jako před nějakou historickou bitvou. Navigační přístroje svítí samými nulami zeleně a karmínově a tak trochu ďábelsky výsměšně pomrkávají v očekávání těch stovek kilometrů, které na nich ten den ještě naskočí. Poslední prst před oknem zůstane trčet, jako při nějakém nemravném gestu, plná dlaň se vzápětí rozevře a máchne do prázdna. Jdeme na to! Koně se vzepřou, kola vychrlí prach a kamení a před námi je neznámo. Zápas s pustinou, strach, beznaděj, nebo den bez trápení a bloudění, kdo ví? V nejistotě a očekávání začíná každé ráno dálkových jezdců. Bože můj, čtvrt století, dvacet pět let téhle práce!

V roce 1985 vyrazily z Čech, na tehdy ještě mladý, ale už dost proslulý závod „Paříž-Dakar“ dva trochu divné náklaďáky. Nezvyklé trubky kolem kabiny, velká kola a počmáraná plachta. Pro kolemjdoucí zajíma vá atrakce a na silnici při předjíždění Trabantů a Embéček poněkud strašidelný úkaz.

„Asi zase nějaká výstava,“ říkalo si publikum a v novinách byste sotva našli publicistu, který by něco zaslechl o tomhle čerstvě narozeném fenoménu. Československá televize se sice trochu zajímala, vždyť šlo o náš socialistický průmysl, ale brzy se odvrátila ke svému pohodlnějšímu fotbalu. Nešťastná smrt kameramana při prvním natáčení potom definitivně zasunula tuhle akci do polostínu nepřízně medií i mocipánů.

Ta podivná auta měla překvapivě na masce napsáno „LIAZ“.Nad tím se také rozpačitě pokyvovalo hlavou. Vždyť lid ještě pořád upřímně věřil, že pokud něco v téhle zemi umíme, tak jsou to náklaďáky a ty se jmenují Tatra. Originální konstrukce, sláva a tradice. A najednou pojede nejtěžší terénní závod světa Líza, celkem popravdě proslulá nepřetržitým sledem poruch i při rozvozu zboží po obyčejných silnicích. Ach, ty boží prostoto! Auto je především to, z čeho je vyrobeno, a jak praví výsměšné přísloví z té doby, hlavními československými kovy byla arabská guma a kravské h…, promiňte, lejno. I v tom byl kus pravdy a neminulo to ani slavnou Tatru, která v té době urputně zápolila s náběhem výroby první série dodnes známé osmsetpatnáctky a za pochodu měnila i základní materiálové normy, jen aby se splnil plán. Ale to je jiná story...